Historie vaření piva sahá do časů nejstarších lidských civilizací. Důkazy máme už z Mezopotámie a ze starýho Egypta. Díky archeologickým nálezům víme, že na našem území nápoje podobný pivu vařili Keltové a po nich i Germáni a Slovani.
10. století - První písemný zprávy v Čechách (Břevnovský klášter)
13. století - Beroun dostal právo várečné (rozuměj „právo na vaření piva“)
16. století - Městům začala ve vaření piva konkurovat šlechta, která v podnikání viděla poměrně jednoduchý zdroj příjmů (povinnej odběr v poddanských městech a vesnicích)
19. století - Zlatá doba pivovarnictví. Vaření piva začali vyučovat jako samostatný obor na Pražský technice a růst měst spolu s průmyslovou revolucí dal posléze vzniknout novým průmyslovým pivovarům.
Malý domácí pivovary už nestačily pokrýt poptávku rostoucího počtu obyvatelstva, a tak se pravováreční měšťani sdružovali a zakládali měšťanský pivovary.
I na Berounsku se tradice vaření piva udržela do moderní doby. V roce 1872 v Berouně vznikl měšťanský pivovar, který fungoval přes sto let. Dnes na jeho tradici navazuje rodinný pivovar Berounský medvěd (ten u nás mimochodem taky ochutnáš).
Jelikož ve středověku považovali pivo za zdravější než vodu, jeho výroba byla velmi výnosným podnikáním. A to znamená, že podléhala královským nařízením a právu. Teprve po udělení práva várečného mohli měšťani vařit a prodávat pivo ve svým městě. Kvalitu a množství uvařenýho piva ve městě pak kontrolovaly cechy pivovarníků a sladovníků.
Panovník většinou městu uděloval zároveň i právo mílové, které zakazovalo provozovat daný řemeslo v určitém okruhu od města, což zaručovalo městu lokální monopol.)
…KONEC HISTORICKÉHO OKÉNKA…
